Nikdy nedosáhnu konce svého stínu,
vždycky je kousek přede mnou:
on ty hry nemá rád.
U cesty vidím kopretinu
a dívky, co zpívají veselou.
Za zády nám dýchá vinohrad.
... jedině snad otočit tvář ke slunci :) ... nechť stíny padnou.. za Tebe :) moc krásné
03.12.2023 22:15:46 | narra peregrini
Já ji v podstatě mám. Vinohrady jsou sázeny na jižní svahy, a pokud mi za zády dýchá, pak se já dívám do slunce. Ta moje replika je jenom slovíčkaření. Děkuji za komentář. :-))
03.12.2023 23:33:52 | Kan
Nejen ty dívky, i pocestný jde světem s veselou...
krásná báseňka... pohladils.
30.11.2023 10:20:29 | cappuccinogirl
Jsem rád, že se ti báseň líbí. Díky za komentář. :-))
30.11.2023 11:01:02 | Kan
A zas z ní cejtím tebe, Kane pocestný... protože ty...rád kráčíš po cestách a umíš se dívat...i výhledy si umíš najít takový, jaký jinej ne... a z prima výhledů... prima nadhled :-)*
30.11.2023 11:20:53 | cappuccinogirl
No, děvče, snažím se a hledám. A někdy se to podaří, jindy to skončí v popelu, tak, jak se dějí věci v životě. :-))
30.11.2023 15:26:18 | Kan
S tímhle se nedá polemizovat... na tohle...se snad už ani nedá nic říct :-) No páni!
Tož ti aspoň popřeju krásnej večer.
30.11.2023 21:51:28 | cappuccinogirl