VŠE a NIC
VŠE a NIC
Pohled do nitra,
myšlenky a mysl
jedno jsou,
za nimi JSEM JÁ.
Vše a nic,
blaho ticha,
pravda bez hranic,
v nás všech je JÁ...
Komentáře (63)
Komentujících (10)
Doporučit
Tisk
Hluboká meditace, odstup od řeky myšlenek a nachází se klid. Mysl jako nástroj je klidná a dá pokoj, dokud jí podnět nehodíte. Tak medituj, miluj a ...
20.01.2024 08:18:15 | Luko tulák
Jsme stvořeni k obrazu Božímu.
01.12.2023 15:13:17 | Jeněcovevzduchukrásného
Pokusil jsem se o text ve Tvém stylu:
DALI JSME DOHROMADY AMIGDALY
Rozžhavené radioaktivní jádro
tekutý plášť
tenounká pevná kůra
Pudová rozkoš amygdaly
touha po mazlení savčího mozku
získávání identity neokortexu
01.12.2023 10:05:14 | Kaj
Nejdřív jsem si musela vygůglit pro mě cizí slova, teď přemýšlím proč by to měl být můj styl :) asi budu potřebovat vysvětlení :)
01.12.2023 11:29:21 | paradoxy
Mně takto Tvoje texty připadají. Jsou tam strohá fakta, málo estetiky a emocí. Vlastně jsou hodně mužské. Jejich stručnost je velká výhoda. Jsou jasné, stručné, výstižné. Člověk si tam užije jádro věci v jeho původní podstatě.
Chceě-li, vyber si něco mého a napiš svou inspiraci tímto mým stylem. Je pravda, že jsem se v nějakém období částečně snažil styly měnit.
01.12.2023 11:48:52 | Kaj
Ano, píšu často stručně a jasně. Zbytečné omáčky nemám zapotřebí :) Jestli to na tebe působí bez emocí, to tak může být. Estetika je obor, který se asi taky nedá škatulkovat :)
Nevím, jestli se mi povede napsat něco v tomhle stylu, třeba se poštěstí :)
01.12.2023 13:26:28 | paradoxy
Podle mě Tebe něco velmi zajímá. Dotkli jsme se toho včera - nezajímá Tě umělá inteligence. K popsání toho, co Tě zajímá, se Tvůj styl velmi hodí. Je jakousi asijskou cestou. Má to blízko k haiku. Je to asijské frázování, ze kterého by se asi vyvinula i asijská dikce, kdyby to někdo recitoval. Pokud je to pravda a když už to víme, můžeme se o něco takového v Klučově pokusit. Třeba by se k tomu velmi hodilo použití gongu, který tam minule byl.
To, co vyjadřuješ, se naopak snaží oprostit od emocí a estetiky. Jistě se to nevyhne tomu, aby to emoce a estetiku nevzbuzovalo. Snaží se tomu ale vyhnout. Možná právě to je cesta napětí, cesta paradoxu. Napnu mezi sebe dvě opačné věci. Emoce a estetika těchto obou věcí vymizí, odečte se, protože jí mají oba proudy stejné. Zůstane to, co Tě zajímá i kdyby to bylo něco blízko prázdnu nebo dokonce prázdno samotné.
Možná se úplně mýlím. Také nemám v malíku všechny Tvé texty. Spíš jakési aroma, které z nich zbylo.
Teď se mi vybavují i jiné texty. V těch jsou patrné i příznaky boje o Tvojí existenci, možná vymezení se světu.
Jistě oba píšeme úplně jinak a hodně o jiném. Ono všechno jiné se ale stejně nakonec sejde v jednom. To jedno se ale zase nedá popsat, nebo jen velice obtížně. Je to pro popisování příliš jednoduché. Není na tom co popisovat. Možná to ani nikdo nezažil, a tak se to popsat nedá. Lao-'c tomu říká Tao a Ježíš Kristus Nebeské Království.
01.12.2023 14:20:40 | Kaj
Možná nás společně něco do března napadne a předvedeme v Klučově něco spolu :). Estetice a emocím se nevyhýbám, ale přiznám se, že tomu moc nerozumím. Já být AI :D. Ne dělám si srandu. Emoce jsou povětšinou z EGA, čistota jde z JÁ JSEM, to je stav, který je jich ušetřen a je v tom klid, ale ne mrtvo.
Prázdno- používá se k vyjádření všeho a ničeho dohromady. Ale chápu, že lidé si to představují negativně.
Nevymezuji se světu ani nebojuju o existenci, není k tomu důvod.
To jedno, o čem mluvíš, se fakt nedá popsat. Nejde to prožít, lze tím jenom být.
01.12.2023 15:05:14 | paradoxy
Milá Par*, velmi hezky napsáno a zároveň velmi zajímavé obsahem :-)
Přeji Ti nádherný den :-)*
Shrnutí toho všeho, co jsem z komentářů pochopil a zároveň se i zamyslel:
Velké JÁ je - je to bytí mne samotného - v nás všech... Protože to velké JÁ jsme MY... Jen já - malé já - si uvědomuje - a to svou existenci ve velkém JÁ...
Hodně zajímavé... Pokud jsem to tedy, alespoň z části, pochopil, milá Par :-)*
30.11.2023 13:54:44 | Ondra
Ahoj Ondro,
i tobě krásný den :*
myslím, že jsi to pochopil dobře :) když se do toho člověk ponoří, je to klid.
30.11.2023 14:02:51 | paradoxy
Děkuji a děkuji moc :*
Ano - klid - oprostit se od všeho a jen - být...
30.11.2023 14:06:38 | Ondra
Ano :) v tom středu je klid, jen být :)
30.11.2023 14:08:35 | paradoxy
Přesně :) - doslova ideální pro meditaci :)
30.11.2023 14:16:22 | Ondra
No pokud je pro tebe meditace bytím bez nějakého úsilí i neúsilí, tak proč ne :)
30.11.2023 14:19:11 | paradoxy
Ano - samozřejmě - dostat se do meditace vyžaduje energii, ale pak by mohl (měl) nastat klid - stačí jen chvilinku v něm pobýt :)
30.11.2023 14:36:25 | Ondra
Máš to takhle vyzkoušené? :)
30.11.2023 14:37:07 | paradoxy
Ano - zkoušel jsem to, ale není to prosté, milá Watsonová (maličká parafrázička ;))
30.11.2023 14:42:22 | Ondra
Tak to nebyla meditace a nebo se k ní blížíš, ale co já vím :)
30.11.2023 15:05:17 | paradoxy
Také ještě nevím, protože se mi zatím dál dojít nepovedlo - myšlenek milion a tak jsem je nedokázal zpracovat... Ale třeba se jednou "poštěstí" :)
30.11.2023 15:10:35 | Ondra
A co je nechat být tak jak jsou a nevšímat si toho?
30.11.2023 15:11:23 | paradoxy
No, to mě sice napadlo, ale - pak by se to třeba nevyřešilo... Ale na druhou stranu - možná, že se ani řešit nemusí... To je také fakt - nechat je být a ony se kolikrát postarají o sebe samy... Dobrý nápad, Par :)
30.11.2023 15:25:07 | Ondra
Uvědomuju si své já... jako si někdo další uvědomuje to své... ztrácím se v tom hromadném jednom :-)
30.11.2023 12:47:47 | cappuccinogirl
Blue effect
Hledám teď svoje vlastní Já
Někde jsem nechal svoje Já
Snad na dně básní
snad v klávesách
z paměti to místo
nevykřesám
Tvá drobná ruka
je počítač
Jestli’s mé Já vzala
vrátit ho rač
Kam jsi ho dala
Do kufru snad
Snad bylo v košilích
co’s nesla prát
Hledám teď svoje vlastní Já
Někde jsem nechal svoje Já
do ztrát a nálezů
dojít si se mi trapné zdá
Tuha je z rostlin
masožravých
nejenom moje Já
snadno stráví
Čtu na dně básní
že nejsem sám
kdo svoje Já připsal
jí na seznam
Moje Já rozkrádal
houf dívčích strak
Já v touze zapomněl
30.11.2023 12:44:20 | Kaj
BLUE EFFECT-ODRAZ
Tvé já ti není vlastní,
dals ho jí v domnění,
že ti ho vrátí.
Vlastně jsi nikomu své JÁ nedal,
jen zapomněl ses dlouze,
JÁ na JÁ se odráži pouze.
30.11.2023 12:52:54 | paradoxy
Jsou všechna já stejná nebo je některé hodnější než jiné? Je paradox, že jiné já je cizí, což se může ale změnit. Jiné já se přibližují a různé já se mohou začít prolínat jako atomy v chemické reakci.
Teď biologicky: Beru já jako soupravu metra, jako červa, který leze v mozku, i když člověk při použití "já" ukazuje na hruď. Ve skutečnosti jsou to asi oddělené články červa. Vědci se ho snaží zaměřit, ale totálně se jim to nedaří, ač je to jeden z jejich hlavních cílů. Až ho zaměří, budou se ho snažit vylákat ven. Vlastně tím budou fušovat do práce lásce, smrti, možná i práci a bolesti.
Ve své knize jsem to měl tak, že u zamilovaných lidí z nich já vylézalo a setkávalo se s já druhého zamilovaného. Pak spolu mohli různě vyvádět.
Od toho už je jen krůček ke zlomenému srdci - okamžiku, kdy je já venku a nemá jak se vrátit zpátky. Z těla se stane jakási zombie a z já jakýsi duch.
Bylo by zajímavé se snažit já nakreslit.
30.11.2023 13:12:58 | Kaj
Každé malé já je jiné, jak píšeš různě se prolínají, sbližují a odcizují. Veliké JÁ vědci nikdy nenajdou, to prostě nejde, protože nic neváží a přitom je nezměrné- nic a všechno dohromady. Asi proto někteří mudrci říkají, že JÁ je nic a jiní, že žádné JÁ neexistuje. Pohybujeme se ale jenom ve slovech, ono se to popsat ale nedá.
To já u zamilovaných je krásné v tom, že vykoukne to velké JÁ, zatímco to malé já (mysl, ego) je na chvilku jakoby potlačeno.
Zlomené srdce- mluvím z vlastní zkušenosti, je pouze zlomené EGO.
Kdybysme chtěli velké naše JÁ nakreslit, tak bych nechala asi prázdný papír nebo naopak nakreslila spoustu až nekonečno prolínajících se kruhů se zlatým středem :)
30.11.2023 13:27:51 | paradoxy
Já bych je nakreslil jako vodoměrky jezdící po hladině vědomí. Co jsou v našem případě ty kuličky vzduchu, které umíme držen na chloupkách nohou a co nás odlišují od ostatních zvířat? Co je to povrchové napětí hladiny, které není vidět? Co je paradox vody, která jakožto kapalina je lehčí, než lecktrá pevná látka včetně ledu, který je schopna vytvořit?
30.11.2023 13:34:45 | Kaj
Mě se neptej, nevím :) Ale něco mi říká, že ty vzduchové bublinky, které nás oddělují od zvířat, bude mysl, rozum, fantazie? Příklad s vodou by mohl být úžasný v tom, že poukazuje na to, že nic nemusí být ve hmotném světě jednoznačné.
30.11.2023 13:41:14 | paradoxy
Mám vodu velmi rád. Svým způsobem nejraději (když zrovna není při povodních v obýváku). Ve vodě se pro člověka neděje příliš mnoho věcí (když zrovna není na pláži a voda nezakrývá něčí atraktivní křivky). Voda ale zrcadlí dění na březích a jakoby je odnáší někam jinam, do velké paměti moře. Odrazy na vodě ale bývají různě zkreslené, rozostřené. Pak se rozbijí o hřeben jezu. Mám rád i country písničky. V jedné se zpívá o tom, že řeka všechno ví. Na tak jednoduchou sloučeninu, jako je H2O je to slušný výkon. Co by mohlo být hloupějšího? Mimochodem zrcadlení na hladině předělává 3D na 2D stejně jako náš mozek. No a po tom všem běhají po hladině vodoměrky vědomého já, měří si vše svýma nohama, jako by to byly nějací krejčí a měli z toho spíchnou oblek pro realitu, které přišijí ústa hovoru.
30.11.2023 14:10:35 | Kaj
Takže tím se dostáváme k tomu, že nic ani jeden z nás nevíme a malujeme si různé slovní domněnky v našich malých já :) Je krásné nechat věci přicházet a odcházet, být v tom jak to je :).
30.11.2023 14:16:28 | paradoxy
Tohle téma dost souvisí i s umělou inteligencí. O té by se dalo mluvit hodiny. Přistupuju k tomu tak, že jako je Bůh stvořitel člověka, tak člověk ve snaze stát se Bohem (nebo i bez této snahy) tvoří umělou inteligenci, která ho podle mě snadno zlikviduje, podobně jako se člověk v ráji odklonil od svého Stvořitele.
Budu v této úvaze pokračovat: Umělá inteligence bude jako člověk. Nezapomene na svého stvořitele a místo, aby ho zlikvidovala, bude objevovat, co všechno je člověk schopen vnímat a co ona vnímat nedovede (např. zamilovanost). Z nějakého důvodu uvěří tomu, že člověk vytvoří posmrtný život pro zemřelé stroje. Bude si myslet, že když se jí bude dařit člověka oslavovat a poslouchat ho, může se po smrti (ona nebo nějaký stroj) dostat na tento protekční smeťák.
Člověk byl ale stvořen z jiného popudu než umělá inteligence.
Ty jsi ale ten rozhovor ukončila, tak promiň, že ho nastavuju.
30.11.2023 14:36:22 | Kaj
Nevím, co ti k tomu napsat a máš pravdu, že jsem to ukončila. Ne z důvodu, že by mě tvé domněnky a fantazie nezajímaly, ale z důvodu, že k nim nemám co přidat.
Možná jenom to, že jsem si všimla, že asi poukazuješ na to, že se nemáme snažit zjištně dělat dobro nebo tak něco, abysme pak očekávali nebe....ale třeba to tak vůbec nemyslíš.
30.11.2023 14:44:24 | paradoxy
Ne, tak to vůbec není. Je to určitá naděje: Umělá inteligence nás stroji nezabije, ale udělá si z nás boha - pro stroje jsme zatím bohy byli, zatím nás stroje poslouchaly. Nejsem si jistý, zda je to téma pro Tebe zajímavé.
30.11.2023 15:01:36 | Kaj
Je to zajímavé pro mou fantazii, ale jinak to pro mě není důležité. Doufám, že tě tím nějak nenaštvu, ale radši budu upřímná než se přetvařovat, že je to pro mě důležité.
Umělá inteligence si z nás boha neudělá, protože nemá lidské vědomí.
30.11.2023 15:04:30 | paradoxy
Pravdivý pohled...do nitra. Každý má nějaké své JÁ... a to se více či méně snaží prosadit.
30.11.2023 11:48:18 | cappuccinogirl
Pravdivý pohled do nitra na JÁ je u všech stejný, ty mluvíš o já, které je jenom vymyšlené, je to mysl :). JÁ, které je společné všem se prosazovat nemusí.
30.11.2023 11:51:36 | paradoxy
Co je velké JÁ v nitru všeho... jedno nitro pro celej svět??? Jedno JÁ pro celej svět??? Zajímavej pohled...
30.11.2023 11:59:31 | cappuccinogirl
To není pohled, je jedno nitro (prázdné i plné) pro celej svět :) Jednoduše se zahleď dovnitř, mysl a myšlenky se stále různě mění, ale JÁ je stále přítomno beze změn :)
30.11.2023 12:04:10 | paradoxy
No zkusím to.
30.11.2023 12:11:30 | cappuccinogirl
Omlouvám se, že to zní jako poučování, tak to myšleno nebylo. Spíš jde o to poznat to svou vlastní zkušeností :)
30.11.2023 12:16:56 | paradoxy
Právě proto se nad tím zamyslím... akorát mi není jasný, jak se mi podaří vnímat to JÁ, když pořád prouděj ty myšlenky... nevím jestli se mi někdy povedlo doopravdy vypnout... a nevnímat vjemy zvenku a třeba i zevnitř sebe.
30.11.2023 12:20:14 | cappuccinogirl
Právě proto se nezamýšlej a ani se o nic nesnaž a seš tam:) seš tam pořád, jen si to neuvědomuješ. Vždyť ty seš to JÁ, to si nejde uvědomovat :)
30.11.2023 12:30:20 | paradoxy