best of JÁn Saudek

každé poslední minuty-
-minuty křičícího ticha
v Saudkově světě bez oken
si do polštářů tiše dýchá.

na nebi pozoruji vzpomínky,
číhám na cizí city,
bývaj´ lákavý,
v to doufám,
a do stropu si vkreslím,
jen tak mlhavě,
své idealistické představy
a zcela bezelstně si troufám.

v mrazení kolem kotníků
hledám polibek múzy-
-je zoufalstvím všech básníků
a rozepsána v chodníku,
ve světle, v bílých kruzích
cítím zastřenou oblohu,
hledám v ní stopy přání
než usnu s vůní zimy,
na kůži hladí zdání,
co zapomenout nemohu-
-v bílém světle šedou oblohu
a tmavošedé dýmy.

do jinovatky na víčkách
našeptám zvuky noci,
světlo, co běží po stěnách,
ticho, co bije v hodinách,
chladivě posmutnělý pocit.
po stěnách běží strach,
sám ve včerejších novinách
skrývá samotu do polštářů-
-do tmy plné malých smutných lhářů
a z parapetu stírá prach.

teplé světlo za okny,
a má vůni šera,
zní ševelem v topení,
než nahmatám včera...
na věci se nic nezmění,
soubor uplynulých trápení
cíleně nefunkčního séra.