Vyjímečnost
dnešního dne
spočívá v kouzlu
krásy všednosti.
Vstupme prosím
za mysl společně,
tam není rozdělení
na dobré a zlé,
tam nic netrápí.
Mysl je jistá, jak se jí zbavit, mimo ni asi nejde být. Dobro i zlo je v nás. To nevyrveme ze sebe. ST. Možná myslíš smrt, tam už není rozdělení.
10.03.2024 19:41:56 | Paulín
Pokud nastolíš své vnímání světa takto, můžeš se stát šťastnou a uctívanou. Jo , tohle by byl rébus i pro Buddhisty...a jistě by uznali energii naplnění Tvého bytí i vnímání.
09.12.2023 19:36:41 | Krahujec
...tam není rozdělení na dobré a zlé...
Jak výštižné
08.12.2023 12:54:32 | Jeněcovevzduchukrásného
Kouzlo okamžiku. Výjimečných dní můžeme mít tolik kolik si jich sami přičarujeme. Před mysl...za mysl...pod mysl... a má vůbec mysl určení v prostoru ? Není všudepřítomná?
07.12.2023 08:35:25 | Jiří I.Zahradník
Ano, vyjímečný může být každý okamžik :)
To s tou myslí asi záleží na tom, co si představuješ pod pojmem mysl.
07.12.2023 08:39:37 | paradoxy
Neshodneme se v tom, ale to nevadí. Naopak to může být dobře. Alespoň pro mě. Neuvědomoval jsem si, že cokoliv, co dělám, dělám pro to, že je to lepší, než cokoliv jiného v tu chvíli. Nebo to dělám automaticky - kdysi v minulosti to bylo nejlepší. Platí to i o tom, když jdu na záchod.
Říkáš, že na Tebe myslím a jsem tedy v Tobě. Mám ale na ušcíh sluchátka a jsem na schůzi. Poslouchám, co mi říkají. Mám v mysli i jiné lidi, třeba svojí ženu. Jsme tedy jakési rozkrájené dorty, které se vzájemně požírají a tím paradoxně umožňují svoji existenci.
Pak je třeba nějaký strážce majáku nebo vězeň zavřený na samotce nebo mystik v meditaci. Ten je tak sám, že podle toho, co píšeš, přestává být úplně.
Ty ve mně, já v Tobě - Jan 14:
7Kdybyste znali mne, znali byste i mého Otce. Nyní ho již znáte, neboť jste ho viděli.“
8Filip mu řekl: „Pane, ukaž nám Otce, a víc nepotřebujeme!“
9Ježíš mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi, Filipe, a ty mě neznáš? Kdo vidí mne, vidí Otce. Jak tedy můžeš říkat: Ukaž nám Otce?
10Nevěříš, že já jsem v Otci a Otec je ve mně? Slova, která vám mluvím, nemluvím sám od sebe; Otec, který ve mně přebývá, činí své skutky.
11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky!
12Amen, amen, pravím vám: Kdo věří ve mne, i on bude činit skutky, které já činím, a ještě větší, neboť já jdu k Otci.
13A začkoli budete prosit ve jménu mém, učiním to, aby byl Otec oslaven v Synu.
14Budete-li mne o něco prosit ve jménu mém, já to učiním.
Nemyslím to nijak zle, chci tomu lépe porozumnět.
04.12.2023 14:43:11 | Kaj
Řeší se tu jenom úhly pohledu, o noc jiného nejde :)
Nevím, jestli se to dá nějak vysvětlovat.
04.12.2023 15:00:53 | paradoxy
Já jsem asi natvrdlej, promiň. Je vidět, že už asi v rozhovoru nechceš pokračovat, tak toho nechme.
04.12.2023 16:07:17 | Kaj
Jsou dva světy. První Ty nazýváš za myslí a já Ráj. Tam není dobro, zlo a smrt. Druhý je u Tebe v mysli a u mě je jím svět, ve kterém žijeme. Je v něm dobro, zlo a smrt (mimochodem jsou to dvě škatulky). Když zůstaneme ve "špatném" světě, tak je v něm všechno podmiňováno dobrem a zlem. Mohu to napsat jinak: Jaká Tvoje konkrétní aktivita není podmiňována dobrem a zlem? Případně mi popiš úhel pohledu, ze kterého nazíráš Ty. Případně děkuji.
04.12.2023 16:01:49 | Kaj
Je potřeba rozdělovat na to co je za myslí a co je ve světě?
Když to převedu na tvůj náboženský pohled, tak je dobré vše co stvořil bůh nebo je to jinak?
04.12.2023 16:26:19 | paradoxy
Ráj všednosti
Genesis 2:
16A Hospodin Bůh člověku přikázal: „Z každého stromu zahrady smíš jíst.
17Ze stromu poznání dobrého a zlého však nejez. V den, kdy bys z něho pojedl, propadneš smrti.“
04.12.2023 11:05:56 | Kaj
A proto propadáme smrti...protože řešíme dobro a zlo
04.12.2023 11:14:43 | paradoxy
A čím jiným chceš jinak naplnit svůj čas?
04.12.2023 11:25:07 | Kaj
Nechci nijak plnit čas, plní se sám... :)
Vždyť on plyne přes mě, já jsem pořád já.
04.12.2023 11:28:00 | paradoxy
Budu odpovídat na toto: Však to moc neřeším. Ano mám v sobě jisté svědomí, které mi říká, co je dobré a co špatné, jak se mám asi chovat. Ale když je situace zlá, tak je to stejně jedno, protože to neovlivním.
Je potřeba si uvědomit, že zase až tak moc neděláme. Bez mě bys v tuto chvíli nebyl ty a já bez tebe, rozumíš?
Každou věc děláš proto, že je to k dobru něčeho nebo si to alespoň myslíš. Bez myšlení, že je něco dobré, se nedá dělat vůbec nic. Ani to nic se nedá dělat s tím, že to není dobré.
Píšeš, že bych v tuto chvíli nebyl bez Tebe. Já ale jsem, i v tuto chvíli, na mnoha úrovních. Na některých bez Tebe nejsem, na některých jsem. Museli bychom se bavit o úrovni (o úrovních), ve kterých bez Tebe nejsem.
04.12.2023 11:40:08 | Kaj
Zbytečně se v tom točíme.
Spoustu věcí děláme, aniž bychom nad tím přemýšleli, jestli je to dobré nebo špatné a nikdy nevíme, jestli to co uděláme a myslíme si, že je to dobré, je skutečně dobré. Tohle téma je zbytečné diskutovat :)
Nejsi v tuto chvíli beze mne, protože mi píšeš a reaguješ na mě, kde je mysl Vaše je i srdce Vaše :). Ale nechme toho, nechci se topit ve slovech, ty ano? :)
04.12.2023 11:49:04 | paradoxy
Moc pěkné, milá Paradoxy... Tvá báseň mi připomíná umění vnímat prostou přítomnost, bez jakéhokoliv posuzování či hodnocení... :-))
03.12.2023 15:03:17 | Helen Mum
Moc pěkné - zajímavé...milá Par :)*
Vstoupit ZA mysl - hmmm - velmi zajímavé místo - ano, tam skutečně nic netrápí, neb tam nic ve skutečnosti není - je to místo absolutního klidu, uvolnění - de facto psychické rozkoše :)
Měj se kouzelně :)*
03.12.2023 12:47:41 | Ondra