Souputník.
Souputník.
Anotace: Opět se jedná o fantazii. Není to můj příběh, jen se jedná o příběh z doslechu.
Podej mi ruku, dříve než odejdeš,
budu tě provázet po zbytek tvé cesty.
Vezmi si s sebou, co můžeš a chceš,
i suchou kytici od nevěsty.
Podej mi ruku, ať víš, že jsem tady,
sednu si na židli, sem, vedle tebe.
Postel ti otočím směrem do zahrady,
ať vidíš květiny a, taky, kousek nebe.
Podej mi ruku, nikdo by neměl být sám,
když se mu krátí čas, když chystá se jít.
Na tvé poslední přání - pozor dám;
zavíráš oči, zvony tvé slyším se rozeznít.
Komentáře (15)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Smutné Kane, taky jsem chtěla být se svým umírajícím tatínkem až do konce, Tušila jsem, že tu noc umře, domluvila se s mámou, že tam zůstanu na noc. Jen jsem si přes cestu odskočila domů. Táta mezi tim umřel. Měl mě hodně rád a já jeho, asi nechtěl, ať se trápím. Pro něj by jsem se trápila ráda. Už je to 12 let, trápím se pořád, že jsem v tuto chviličku u něho nezůstala.
03.12.2023 20:39:32 | Marťas9
Psal jsem níže: " Nevíš dne, ani hodiny ". Kdybys zůstala a musela si odskočit,
mohlo se to taky stát. Něco si vyčítat není k ničemu. Život si jde svými cestami nezávisle na naší vůli. :-))
03.12.2023 20:56:35 | Kan
Smuténka, Kane. Dojemná. Nejtěžší chvíle, kdy odchází ti někdo, koho máš rád a na kom ti záleží. Ale i to je život.
Moc hezky jsi napsal.
03.12.2023 10:45:26 | cappuccinogirl
Je to život. Chtěl jsem vyjádřit, jak by měl odcházet ten, komu to dlužíme. Kdo si svého průvodce zaslouží. Já jsem to nestihnul. :-))
03.12.2023 12:11:57 | Kan
Bohužel někdy v těch posledních chvílích prostě bejt nemůžeš... nebo jak píšeš, to nestihneš... :-(. Je to smutný. Pak si to člověk třeba i vyčítá. Taky jsem se nemohla rozloučit se dvěma lidmi, na kterých mi moc... jenže jsem nevěděla...a pak už bylo pozdě... naopak jednoho jsem za tu ruku držela, a proto vím, že je to opravdu jiné. Ale nemůžu brát jako chybu, že to tak nebylo ve všech třech případech, to bych se utrápila. Prostě nebylo dáno.Dopřáno. Tím důležitější jsou pro mne vzpomínky.. Omlouvám se za rozepsání, nějak to přišlo, promiň.
03.12.2023 13:21:05 | cappuccinogirl
Nikdy nemůžeš být všude, a nevíš dne, ani hodiny. A, že ses rozepsala, tak za to se nemusíš omlouvat, prostě to muselo ven. Já jsem napsal báseň a ty vzpomínku. Oba jsme si připomněli své blízké. :-))
03.12.2023 14:44:20 | Kan
Krásně jsi to napsal.
03.12.2023 10:45:00 | Jeněcovevzduchukrásného