Mezi Tebou, mnou a samotou

Pátého října umírala labuť na Hlávkově mostě

vprostřed silnice,

život kolem čpěl tou nénií tuze pomalou,

odcházející krása, Ta bolí přece nejvíce,

někde mezi Tebou, mnou a samotou.  

To vlídné jitro, tak křehké, plné smrti,  

Vltava svým proudem psala další děj,

jak z osudu svého často tiše odříznuti,

jak z života urodí se mnohdy naše beznaděj.  

Pátého října umírala labuť na Hlávkově mostě

a já si přál dát být,

že život mezi Tebou, mnou a samotou,

ten, že nechci nikdy opustit.