Západe slunce, který vždy nevěstíš dobré začátky

Ach, západe slunce svítíc pod mraky,
kdy tvé paprsky pronikají na mou kůži
na můj obličej, který se pod září rozzáří.
Nikdy neskonej a zař nadále dál do konce.

Ach, západe slunce. Tvé zlaté paprsky
jsou jako moč muže, který bloudí celou
noc a den po městě, jež poslední pivo
měl okolo půlnoci předešlého dne.

Ach, západe slunce. Tvá samota na nebi
a zář, je jako dítě plačící po jídle,
zatímco jeho matka leží v koutě
holé místnosti v rauši opiátů.

Ach, západe slunce, tak rychle mizíš
za obzor a já ti nestačím říct,
jak miluji tě, stejně jako miluje
Nebeský odpouštění všem hříšným lidem.

Ach, západe slunce, zajdeš tam, kde vidět,
není tě. Taky tak nevidí mrtvé dítě
své dítě rodiče znovu. A spatří je až po
té, co rodiče zde již nebudou.

Ach západe slunce. Kolik příběhů
Vyprávíš? Kolik jsi toho viděl?
Vstáváš a usínáš krvavý, protože byla
prolita krev. Ale nechceš toho nechat?