Západe slunce, který vždy nevěstíš dobré začátky

Ach, západe slunce svítíc pod mraky,
kdy tvé paprsky pronikají na mou kůži
na můj obličej, který se pod září rozzáří.
Nikdy neskonej a zař nadále dál do konce.

Ach, západe slunce. Tvé zlaté paprsky
jsou jako moč muže, který bloudí celou
noc a den po městě, jež poslední pivo
měl okolo půlnoci předešlého dne.

Ach, západe slunce. Tvá samota na nebi
a zář, je jako dítě plačící po jídle,
zatímco jeho matka leží v koutě
holé místnosti v rauši opiátů.

Ach, západe slunce, tak rychle mizíš
za obzor a já ti nestačím říct,
jak miluji tě, stejně jako miluje
Nebeský odpouštění všem hříšným lidem.

Ach, západe slunce, zajdeš tam, kde vidět,
není tě. Taky tak nevidí mrtvé dítě
své rodiče znovu. A spatří je až po
té, co rodiče zde již nebudou.

Ach západe slunce. Kolik příběhů
Vyprávíš? Kolik jsi toho viděl?
Vstáváš a usínáš krvavý, protože byla
prolita krev. Ale nechceš toho nechat?