Ne moc dlouho nahoře
hledal jsem pravdu na dně lahve s chlastem
a našel jsem tam jenom touhu koupit si další
a tak jsem hledal a hledal
a přitom jsem tu pravdu měl dávno před očima
pravda je
že všechno je pravda
i lež
zároveň
záleží kdo se dívá a hlavně
záleží kdo soudí
řekl jsem si že toho hledání bylo dost a tak
jsem už jen pil a nehledal a bylo to to nejlepší
co jsem pro sebe mohl udělat
hledat pravdu v chlastu je ubohé a pozérské
otevřel jsem okno a díval se na noční město
jak tam v těch panelácích svítí světla pokojů
a jsou v nich lidé a někdo zrovna chystá večeři někdo se dívá na televizi
bylo uspokojující a uklidňující dívat se těm lidem na chvíli do života
myslíš že jsem chtěl žít jejich život?
že bych byl rád kdybych se s tebou mohl dívat na telku
nebo s tebou večeřet?
asi jo
ale místo toho jsem si zapálil dýmku a tak jsem tam stál a bafal z okna dým a ten se kroutil až někam nad ty paneláky
ježiši mě bylo tak krásně proč mi tak nemůže být pořád?
ráno se probudím a zůstane jen pachuť včerejška
a nechuť dělat ty všední věci
které musím udělat
abych každý večer mohl snít u otevřeného okna o životu s tebou
tak takhle to teď mám
prosím řekni mi už jo nebo ne
a vysvoboď mě z nejistoty čekání
prosím
moc tě prosím
jé, CoTe, dnes mi drnkáš na strunu nostalgickou :) Když jsem ještě žila ve městě, měla jsem takové večerní chvíle na balkoně moc ráda... Tam by k dotažení poetična chybělo akorát to, že nekouřím :D :) ... Máš to pěkné
13.12.2023 17:40:35 | narra peregrini
Za trochu lásky šel bych světa kraj,
jak ten, kdo zpívá u dveří a prosí.
Tak jestli se to počítá i v okně.. Pěkná báseň
13.12.2023 16:09:40 | Lioness
Tož já za sebe ti teda říkám to co chceš slyšet: " jo nebo ne"... pomohla jsem ti tím nějak, CoTe??? Kdo ví...
13.12.2023 14:46:58 | cappuccinogirl