Nemám Alzheimera

Nemám Alzheimera

Nemám Alzheimera
jen ráda vzpomínám
doba chybí mi,
novou tak nevnímám.

Ta doba mi v srdci zasela lásku,
vtiskla do srdce skromnost starců,
vyryla do úst slovo, děkuji,
naučila, že i druzí pomoc potřebují .

Tak nedivte se prosim,
že mé vzpomínky zde raší,
vzpomínám, jak jsem u babičky
jedla se skořicí, krupicovou kaši.

Vzpomínám, jak kastrulky
na pecku bublaly,
na otevřených dvířkách
bačkory se houpaly.

Vzpomínám, na jejich vzhled
babi šátku měla snad na sto let,
děda štramák, jak by smet,
elegance samá pro tento svět.

Nejraději bych žíla
o čtyřicet let zpátky,
chleba ukládala do ošatky,
ctila neděle a svátky.

Učila se, co z chování neumím.
Dřela na poli, i když tomu nehovím.
Byla však s nimi, láskou obklopena.
mít je na blízko, když v nemoci sténá.

Tak sbohem, má novodobá nemoci
čím je tady hůř, není nám pomoci.
Ještě, že je tato nemoc věčná,
budu na minulost vzpomínat
do nekonečna...