- 1/2 roku bez něhy a naděje na ni

1/2 roku bez něhy a naděje na ni

od dětství mě všude učili že s upřímností nejdál dojdeš
ale já pozoroval že především ti kdož lhali
to vždy dotáhli nejdál
neznal jsem nikoho čestného pravdomluvného
kdo by o něčem rozhodoval

vždy když sedím mezi svými čtyřmi stěnami
tak cítím že za zdí je nebe plné letadel
oceán plný chapadel
cesty plné aut a chodníky plné lidí
kteří mě takového jaký jsem asi nikdy neuvidí

pak vyjdu ven a zjistím
že není o co stát
ty naděje a euforické pocity jsou to jediné
co je v tom šedivém životě opravdové a hmatatelné

to když se tě dotknu
a ty ucukneš a odpovíš
běž pryč

ten okamžik těsně předtím než to udělám je ohromně skutečný

někde na zemi jsou pouště
a na nich
stopy velbloudů a pouštníků
mnoho mil na východ roste město plné svého chaosu a řádu
nedaleko
zatím se nikoho netýká
stmívá se
a poušť se ochlazuje
a oceloví dravci které zatím nikdo nevidí
unášejí stromům stíny
poušti písek
o půlnoci
daleko
a bez lidí