Stíny zapomnění

V temnotě duše, slzy dolů spějí,

srdce bolest svírá

Radost mě opouští, slzy mi oči zaslepují,

v bezvýchodné noci, kde čas ustavičně letí

 

Osamoceně lidský duch putuje,

toužící po štěstí, co zmizelo pryč

Do vzdálených končin, kde nikdo nevidí,

bez naděje na útěchu a vyhlídky na klid

 

Odešel záblesk naděje, co býval zářivý,

slunce svým posledním křikem zapadlo

Zůstala jen tma a prázdná očekávání,

přede mnou leží jen smutek a zapomnění

 

Touha po lásce, jak jasný jarní den,

neznámo kam na loďce odplouvá

Každý okamžik se v nekonečnu ztrácí,

naděje se vytrácí, stává se chmurným šeptem

 

Tak zpívejte smutnou píseň pro mé srdce zraněné,

ponořte se do temnoty, do pekla hrozivého

Možná jednoho dne, se vrátí úsměv na tvář,

smutek ustoupí, z mého stínu navždy zmizí