- Hnijící černá cesta

Hnijící černá cesta

když se setmí a stíny zapadajícího slunce pohltí černá tma
vstávám ze své podoby a brávám s sebou i tebe
chodíme mezi poli a lesy a nemáme cíle
chodíme do domů všech příštích obětí
a jíme s nimi jejich pozdní večeři
upíjíme jejich života
nenašli jsme se tak jsme se museli začít hledat
panebože vysvoboď mě už

myslela si že byla chytrá
ale já byl chytřejší
nikdy jsem se neptal
proč je ta nejlepší

nechtěla mě nechat umrznout v jezeře chlastu
jako holé větve stromů před těžkou zimou
nepíchala mě její láska a moc toho není
no a co že měla všechno co jsem chtěl
nepovozil ji na ocasu
nebyl jsem zamilovaný přítel
sněhulák na okrasu
všechno co dělala je už teď vedlejší
myslela si že je rychlá
ale já byl rychlejší

jdou jako ovce ke světlu na konci tunelu
ale co když
čekám na kopci na bouřku
nebo je třešeň v květnu
silná zimou pozdního večera