Překvapení.
Překvapení.
Ztratil jsem dech,
na konci cesty - smuteční oznámení.
Vyběhnu po schodech,
vidím, jméno mé na něm není,
ale je blízko, bezmála na dosah.
Vracím se pomalu,
ztrácím se v obavách,
co příjde zítra, co příště ?
Nemá to cenu,
lámat si hlavu,
co měl jsem, to nedoženu.
Mizím v davu.
Lidé se ženou,
za prací, nebo na dovolenou,
a já běžím s nimi.
Ale, kam běžet mám ?
Dívám se, vždyť běžím sám,
bez zastavení,
jenže, nikdo to neocení,
jen s úsměvem kroutí hlavou.
" Ty běžíš a my jdeme za zábavou,
měl by ses vzpamatovat ".
Dívám se do země a běžím dál.
Konec mé cesty se blíží,
únava kroky mé tíží.
Vyšplhám po schodech
a vidím to oznámení,
ale jméno tam žádné není:
tu ve mně se zastavil dech...
Komentáře (14)
Komentujících (5)
Doporučit
Tisk
Je dobré se občas zastavit a jen být...:-)
19.12.2023 19:58:17 | CULIKATÁ
já nikam nespěchám, jen jsem reagoval na to obecné hektické bláznění, Děkuji za komentář.:-))
19.12.2023 20:02:56 | Kan
...je jediná jistota...že tvé jméno tam už napíší druzí..;-)promiň můj černej humor...
19.12.2023 15:11:40 | Marten
Také občas ztrácím dech z úzkosti, kterou mám uvnitř. Silná báseň a umění slova.
19.12.2023 15:07:06 | mkinka
Musíš si najít něco, co ti pomůže najít rovnováhu. Paradoxně pomáhají dechová cvičení. Děkuji za komentář. :-))
19.12.2023 15:17:41 | Kan
Zvolni tempo, příteli... není kam spěchat, opravdu... a čím rychlejší tempo, tím bližší cíl...
Zvolna, Kane, takhle v tý rychlosti míjíš stromy a zapomínáš se pod nimi zastavit...na kus... energie? Řeči? Nebo jen tak, odpočnout???
Nadechni se...zhluboka, můj milý:-)*
19.12.2023 15:06:59 | cappuccinogirl
To jsem pozoroval lidi v marketu. To jsou nálety "kamikaze". Lítají od regálu k regálu, a to vše na kyslíkový dluh. Já teď běhat nemůžu, švacnul jsem sebou na chalupě a pochroumal jsem si kotník, takže se pohybuji s důstojností stoletého kmeta. Můžu chodit,ale pomalu, takže se při chůzi můžu i ohlédnout za nějakou srno, aniž bych v rychlosti do něčeho napálil. Díky za komentář. :-))
19.12.2023 15:24:14 | Kan
Fajn... už se o tebe bojim teda jen do tý míry, že jseš nemehlo a padáš i když nemusíš:-)
Zatra, ty se za tou srnkou radši neohlížej, bo do něčeho vrazíš...i když boule k tý pochroumaný noze by ti možná i pasovala :-)*
19.12.2023 15:26:48 | cappuccinogirl
Já chodím, tak pomalu, že i, kdybych narazil, tak se jen opřu. Z toho boule nenaskakují. :-))
19.12.2023 15:36:06 | Kan
Tohle ti ještě tak trošku drze odpinknu, ju???
Bo jestli jseš nejen nemehlo, ale i nemehlo s blbým odhadem, tak se raději o nic ani neopírej... bo by to nemuselo bejt dostatečně stabilní a zřítí se to všechno...i s tebou:-)
Ale já vlastně naprosto věřím tomu, že se pletu, a že ty jseš chlap kabrňák, kterej si ten svůj úraz na chalupě přivodil jen naprosto nepochopitelným omylem:-)
PS: Dávej mi na sebe trošku větší pozor, ju! Kosti jsou někdy až nečekaně křehký, vazy ošemetný, klouby jak jsou bez toho kolagéééénu, už si taky dělaj kolikrát co chtěj, nebo vlastně dělaj, že se jim nechce vůbec nic... tak bacha:-)*
19.12.2023 15:46:29 | cappuccinogirl
Teď budu trajdat do Března jen po chodníku a do té doby se to, snad, dá do kupy. :-))
19.12.2023 16:24:24 | Kan