Rezignace.
Rezignace.
K snídani dvě piva,
k nim k obědu dva Rumy,
k večeři půl basy zbývá,
pít je to, co umí.
Na svět přes dno sklenice
urputně se dívá.
Každodenní opice
je z něj, jako živá.
Jen s lahví baví ho svět,
bez ní nechce žít.
Už není pro něj cesty zpět,
nemá sílu chtít.
Bez vůle, žízeň mu velí,
láhev, jiného nevidí.
Zpitý je a osamělý,
však, co je mu do lidí !
Komentáře (32)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Tak to dopadá, když nechceme být přítomni zde na světě. To, že život někdy bolí, kulhá a je celý od bláta ale neznamená, že pak zase nebude vonět, zářit a hřát...je to o tom pohledu na něj a na sebe...
Někdo vidí muže v letech, jiný nádherné, hluboké a laskavé oči...jeden vidí obří sexy silikony, druhý utrápenou duši bez pocitu své vlastní hodnoty...někdo vidí roztomilé malé dítě, jiný svébytnou a svobodnou bytost...:0)
20.12.2023 19:22:25 | čertííík
Znám člověka,co nechtěl pomoci a i kvůli pití přišel o práci.uvnitr hodný a laskavý člověk,ale neměl vůli, prostě člověk nemůže zachránit celý svět.
20.12.2023 12:18:13 | mkinka
Nemůže, to je pravda, Mkinko... jenže když je ti takovej člověk blízkej, nepřestaneš se o to snažit jenom proto, že je to těžký :-(
20.12.2023 12:21:51 | cappuccinogirl
V mém případě je to bývalý majitel mého kocourka, chtěla jsem mu sehnat práci,ale podmínka byla,aby tam nepil.videla jsem jeho dceru,opravdu hodná holka.nemel důvod sahat k láhvi, když jsem ho viděla,jak se motá k hospodě,nebyl to příjemný pohled
20.12.2023 12:28:24 | mkinka
Mkinečko, ty sama víš, jak je někdy život dopr těžkej...Naskočil mi teď jeden hodně smutnej film. Proklatě ze života. Ikarův pád! Menšík v něm byl skvělej, asi i proto, že měl svý "odžito"... A vem si, třeba zrovna tenhle člověk...sluníčko celýho Československa, milovanej všema...a přesto... ne, život není jednoduchej...:-(
20.12.2023 12:35:36 | cappuccinogirl
kdo umí jen chlastat, dopadne jako špína...jde o nezvládnutí základních dovedností, jak regulovat své démony...kdo nezvládne své potřeby a chtíče, vždy dopadne jako prase, jen si vylejt držku a je mu jedno, že se válí v blitkách, že někoho zabil, že zničil životy...prostě ztráta soudnosti...takový se už nikdy nevrátí, navždy nosí Kainovo znamení a jeho spálená duše jen smrdí...navždy bude rozbitý, zlý, nenávistný vůči světu, který mu to udělal, který mu nerozumí...takový tvor, většinou už v něm lidského moc není, je jen stínem, který straší
20.12.2023 11:48:50 | stormeater
Stínem možná, storme... hodně často vede život nejubožejšího z ubohých... pokud si za to může sám, můžeš si říct: netřeba nad ním plakat, pokud to dokážeš... pokud do toho spad vlastně docela nezaviněně, pak jeho padlá křídla bolí dost lidí okolo, i když on už to, jak píše Kan níž, nevnímá... většinou...
Jen když přijdou světlý chvilky... poznáš v něm aspoň na moment toho, kterej kdysi taky "stával za to" a žil jako pán, ne jako otrok...
20.12.2023 11:57:51 | cappuccinogirl
máš pravdu :(
20.12.2023 12:07:27 | stormeater
Bohužel v tomhle případfě napíšu prosté VÍM!!! :-(:-(:-(
20.12.2023 12:10:06 | cappuccinogirl
:(((
20.12.2023 12:11:28 | stormeater
To je fakt, co je mu do lidí... Jenže smutný je, Kane, že lidem většinou...bejvá do něj, víš???
20.12.2023 10:49:14 | cappuccinogirl
ze zkušeností s několika lidmi, kteří propadli drogám nebo alkoholu, vím, že je lepší je nechat být a co nejrychleji se ztratit...ale zase znám pár případů,. kdy skutečná láska zvládla zachránit i ztracenou duši...o tom jsou ostatně všechny ty příběhy, kdy jde někdo do pekla pro svou milou, milého, zachrání ho...jen se cestou zpět nesmí ohlédnout...Eurydika se ohlédla...konec navždy
20.12.2023 11:51:32 | stormeater
Bohužel storme, tohle zrovna je chvíle, kdy musím říct: Ani láska není vždycky všemocná!!! Německé Schade a české dopr...!!! Protože pokaždé se "ztratit" od takovýho člověka není možný!!!
20.12.2023 12:00:43 | cappuccinogirl
ano...pak je to ještě horší, když taková troska ničí i ostatní...u chlastu nevím, to by mohli mluvit jiní, ale pár smažek jsem ve svém okolí zažil a být to můj syn nebo žena, radši je zabiju sám
20.12.2023 12:10:18 | stormeater
Nikdy nezabiješ cizího, storme, nešiď... natož vlastní krev!!!
20.12.2023 12:11:30 | cappuccinogirl
co mi do cizích, ale vlastní krev nebo milovaná osoba, když už se ztratí...kdo vi, co by člověk udělal, aby se aspoň netrapila
20.12.2023 12:14:08 | stormeater
Jak poznáš, že se ztratila nadobro??? Musel bys asi nejdřív zabít část sebe... tu s nadějí, třebas nepravděpodobnou, třebas jen mizivou...ale...
Myslíš, že bys dokázal...vzít naději... dvěma lidem a pak žil celej život s tím, že ses možná splet??? Je to dnes nepříjemná debata, omlouvám se... jenže, když napíšeš svůj pohled, já prostě nedokážu nenapsat svůj, tak se nezlob... Možná ti kazím den...
20.12.2023 12:19:49 | cappuccinogirl
nekazíš, neboj...ty máš osobní zkušenost, já jen přenesenou...znám člověka, který dal svému synovi na výběr...zavřel ho na chalupě, zamkl okna, dveře, prostě nedobytná pevnost...a řekl mu? Buď odejdeme spolu nebo nás vynesou spolu...dal mu jehlu s násobnou dávkou toho sajrajtu, co si píchal, aby měl zlatou ránu. Buď si to šlehni, pak umřeš a já se zastřelím, protože s vědomím, že jsem tě neuměl zachránit, tu dál žít nezvládnu. Nebo to zahoď a dostaneme se odsud spolu. Dal to...ale to odhodlání tam bylo, odejít s ním...teď bulím :(
20.12.2023 12:37:32 | stormeater
Jsem z toho, cos teď napsal, taky úplně rozhozená... storme, já zlatou ránu doufám nikdy nebudu muset řešit, ale ten chlast je Damoklův meč, co se kolem mně, skoro abstinenta, vznáší dost nebezpečně blízko... je to pro mne fakt citlivý téma a asi proto ta diskuse...dík, žes ji dal a neposlal mně někam...
20.12.2023 13:34:57 | cappuccinogirl
pár takových se mi ocitlo blízko...syn ségřina přítele, fakt milej kluk, chytrej, všechno, ale padl do heráku...několikrát léčení a tak, pak už to skoro vypadalo dobře...a za pár let recidiva, brutálně zabil nějaký důchodce pro pár korun, doživotí a konec...o tom se musí mluvit pořád dokola, každá zachráněná duše je dobrá...je mi líto, že to máš v životě :(
20.12.2023 13:53:16 | stormeater
Tož to je hroznej osud... jsi mi tím teď paradoxně nesmírně pomoh...bo to já si vždycky uvědomím, že vlastně nemám důvod fňukat a hroutit se, protože k tomu co jsi popsal se to u mně nepřibližuje ani náznakově a doufám, že ani nikdy nepřiblíží...i když ty drogy...taky jsem se setkala, ale od těch se "utýct" dalo, tož jsem mazala, sice slzy jak hrachy, ale vzala jsem to fofrem, bo zpomalit tempo, tak se snad možná ještě zastavim a dělám ze sebe druhou Matku Terezu...a to by se mi taky zatra mohlo vymstít... dopr svět!
20.12.2023 14:01:34 | cappuccinogirl
člověk má rozdat srdce tam, kde to pomáhá...když není pomoci, jen se utrápíš
20.12.2023 21:22:01 | stormeater
jedeš nadoraz a pomáháš...než pochopíš, že pokud to nevzdáš, samotnýho tě to semele...únava, stres, bolest... tělo i lidská psychika má jen omezenou míru toho, co snese...bohužel, nebo bohudík a jediný, co ti pomůže se včas od toho všeho odtrhnout, je jakejsi pud vlastní sebezáchovy...upřímně, ten mi opravdu mnohdy velmi usnadňuje život:-) jsem ráda, že ho mám a že je na něj spoleh...když je zle, vždycky se tahle kontrolka ozve a zabliká...
20.12.2023 21:29:23 | cappuccinogirl
chápu...já v tomhle životě tyhle výzvy nemám, ale máš můj obdiv
20.12.2023 21:34:14 | stormeater
Já mám bohužel pocit, příteli milej, že mně ty opravdový trable teprve čekaj...ale snad se pletu, jenže asi až tak ne...a pak teprve budu muset zabrat...teď to je jen taková přípravka... kterou jsem zatím vždycky nějak zvládla vyřešit... no bude stopro hůř:-(
20.12.2023 21:38:00 | cappuccinogirl
To je možné, ale neznám alkoholika, který by se o to staral. Ten má jedinou starost. Kde, kdy a kolik. :-))
20.12.2023 11:40:09 | Kan