touha po květině

Proč květiny,
jsou záležitost dívek
a ne pánů.

Jednou,
šel jsem kolem květinářství
a co vidím,
košík plný tulipánů.

v tom květinářství stál muž
a říká:
„Paní, dejte mi orchidej,
vlastně ne, raději růži,
má žena má narozeniny a miluje květiny“

Já, ač se to nemá,
poslouchal jsem jejich rozhovor
a v duchu jsem si říkal:
„Jak rád bych dostal květinu.
Třeba tenhle rudý tulipán,
je takový krásně vznešený.
Plně se mě dotýká.“

Kéž by přišla nějaká žena
a řekla:
„ Na Láďo,
tady jsem pro Tebe koupila
tulipán. Je krásnej viď?
Máš radost?

V tu chvíli bych byl určitě
ten nejšťastnější mužskej
na světě.

Asi bych nevěděl,
co v ten moment
té dívce říct.
asi bych řekl:
„Jo díky, kytka.
ta je jako pro mě jo?
Cožpak nevíš Ireno,
že kytky se mužským nekupujou?
To vypadam jak nějaká ženská?“

Ale to vše,
bych řekl jen tak povrchně,
abych dal najevo,
že nejsem žádná ženská.

Uvnitř mě by to ale pořádně vřelo.
Mé srdce by skákalo nahoru a dolu
a štěstím, bych asi zadržoval pláč.
Ve chvíli, kdy by to nešlo udržet,
bych se odvrátil
a nenápadně otřel slzy ze svých očí.
Potom bych ještě pro jistotu řekl:
„Spadlo mi něco do oka nebo co.“

Víte ženy,
i muži mají rádi květiny.
I když to tak na první pohled nevypadá,
uděláte jim tou květinou ohromnou radost.

vždyť za tou slupkou
naší ocelové mužnosti,
je schována citlivá bytost,
která miluje květiny.