(před)Vánoční zpověď

Tím, že jsi odjela, to všechno začalo,
Stalo se toho za půl roku nemálo,
Tak osamělé a slzavé,
Byly ty noci bolavé,
Když chtěla jsem, ať vrátíš se mi,
Ať nejsi tam za hranicemi.
(Až za mořem.)

Do toho tolik změn, až hnusné to bylo,
Prostě ne vždy se mi to nové líbilo,
Noví lidé, selhání,
Ještě teď mě dohání,
Úzkosti začaly jímat mou mysl,
Občas všemu kolem chybíval smysl.
(Až na Tebe.... Co ty si vytrpíš...)

Dusit to-pustit to ven-...,
Koloběh těchhle hoven,
Na všechno kolem dopadal,
A život chvíli vypadal
Lépe zpoza barikád,
Ani tam však nebyl řád.
(Možná tak navenek.)

Závislost i odvykání,
Smích i silné naříkání
Prefabrikátem se opít,
Pod vlastním kotlem přitopit,
A pak zjistit, že jsem sama,
Hrozně vydeptaná dáma.
(Co způsobila jinému to, co zažívá.)

Tragédie světové, tragédie domácí,
Všechno se v člověku ve stresy obrací,
Šarvátky v okolí, vlastně všude,
Co teď jenom z těchto sraček bude?
Snažím se nemyslet, spočinout trochu,
Bohužel někdy nemám kůži od hrochů.
(I když by se občas velmi hodila.)

Zdi jsou teď nižší, chci stavět se čelem,
I když to občas hýbe celým tělem,
A teď sic slabší-vracím se,
Kývám se trochu na římse,
Třeba se co nejdřív postavím zpátky,
Třeba mi pomůže psát tyto řádky.
(To...by bylo fajn).