O bratru Palečkovi.

Narodil se chlapeček,

narodil se malý.

Říkali mu Paleček

a rodiče ho milovali.

Jak přibývala léta,

z chlapce mužem byl,

všechny krásy světa

rád by objevil.

Tak tím světem chodil,

rozhlížel se kolem sebe,

za ruku se s bídou vodil,

z té bídy, až, v kostech zebe.

A tak se snažil ze všech sil,

pomáhat tam, kde je třeba,

s chudáky se často dělil

o poslední kousek chleba.

Vítali ho rádi všude;

přinášel radost, ba i smích,

na hradě, či v chalupě chudé,

v dílnách, nebo na polích.

Na svých toulkách nenadále

k městu Praze našel cestu,

tady potkal svého krále,

který vládl tomu městu.

Nejen městu, celé zemi,

vládl Jiří z Poděbrad,

byl nejlepší mezi všemi,

každý v kraji měl ho rád.

Dlouho spolu rozmlouvají,

Paleček mu vypráví,

jaký život chudí mají,

jaká kvetou bezpráví.

Král nabídne Palečkovi,

aby jeho rádcem byl

a zlo, o kterém se doví,

spolu s králem napravil.

Dlouhá léta radil králi,

ochraňoval chudý lid,

falešní, ti se ho báli,

ti poctiví měli klid.

Nadešel čas Palečkovi,

život mu účet vystavil,

řekli králi Jiříkovi,

že na cestu se vypravil.

Bylo smutno v zemi české,

dobrá duše odešla,

vše, co na ní bylo hezké,

do nebe si odnesla.

 

Kapitola dopsala se,

no a ptáte se, co bylo dál ?

Jen to, že v, téměř, stejném čase

odešel i Jiří, král.