Jablka
Jablka
Jablka
Jablka zavál sníh a krajina
jak nedočkavé plátno čeká
na tahy štětců, na člověka.
Mráz ve tmě stěží nahmatá
loukotě kol drkotajíc zrána
po tvrdých hroudách do neznáma.
Na podzim obrátil je pluh,
zůstala jen vůně dřeva, jež
bolestí ohnula se v kruh.
Aniž bych čekal, jak se stane
děkuji těm, co neznám, co mě neznají,
za hvězdy, co létaly i do mé dlaně.
Tiše z větví padávala trpce, planě.
Ptáci hrabou marně v tuto dobu,
vím, že jablka leží až u dna hrobu.
26.12.2023
Komentáře (10)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
To poslední jabko, to poslední padavče, co sotva na větvi drží, je nejkrásnější ozdobou, než začne sněžit.
28.12.2023 14:48:58 | Vivien
Máš pravdu Vivien, také jsem letos čekal kdy spadne, překvapivě vyčkalo sněhu.
Děkuji za návštěvu.:-)
28.12.2023 15:04:06 | blues
Kdyby tvůj sentiment mohl sněžit, tak báseň v lyrické závěji.
To je pěkná práce s mistrnými obraty.*
26.12.2023 11:15:12 | šerý