Co dělat, když smutek můj svět halí
A štěstí zmizí někde v dáli
Co dělat, když naděje už není
A v hlubokém tichu po setmění
Nezbývá už nic
Co dá se dělat víc
Než tiše dýchat
Uprostřed ticha
Sám se sebou být
A hledat vnitřní klid
Co dělat, když klid hledám
A duše mi pokoj nedá
Můj klid však nikde není
A duše moje hněvem pění
Zoufá si a křičí
A bolest moji duši ničí
Pak nevím kudy kam
Co s tím dělat mám
Jediné mohu jen
Pustit svůj hněv ven
Otevřít srdce dokořán
A vypustit hněv ze všech bran
Ať uletí do všech stran
Když pouštím svůj hněv
Mizím někam stranou
Nemám prostě na vybranou
Hněv je krutou zbraní
A já nechci nikoho ranit
Smutek ani hněv nechci v duši mít
Chci jen pohodu, lásku a klid
Však bez hněvu a smutku
V tomhle našem světě
Snad není možné žít
Ano, dokud jsme vtaženi do duality světa, vždy půjde ruku v ruce smutek s radostí. A pak je moudré jít a vykřičet hněv a smutek do ticha, kde se ztratí a nikoho nesemelou :)
26.12.2023 13:16:46 | paradoxy