Chladný zimní podvečer.
Zapálím pár svíček,
naleju si šálek čaje.
Pokojem se line vůně jehličí,
vanilky a mandarinek.
V podvečerním tichu
slyšet jen tikot hodin
a šum deště na skle.
Usedám do křesla a pouštím si
Ostrovy Karmínového krále.
Zavírám oči, světlo svíčky
na maják se mění,
slyším šepot vzdálených moří,
hlavou mi plují mé ostrovy.
Země, potok a strom obklopeny mořem,
vlny odplavují písek z mého ostrova,
mé západy slunce vyhasínají,
zrnko po zrnku, rozdírá láska
mé zvětralé skály, odrážející příliv
kolébaný větrem na můj ostrov
Nad srázy rackové pěji svou píseň
a truchlivě plachtí nad mým ostrovem.
Závoj noci, mdlý a bledý
rozpouští se na slunci.
Tkanivo lásky je upředeno,
modré nebe,
dotkni se mého ostrova,
nebe, dotkni se mě.
Rovný v lásce, země, potok a strom,
vrací se do moře.
Vlny odplavují písek z mého ostrova,
ode mne.
Pod větrem stočila se vlna,
nekonečný mír,
ostrovy spojily ruce,
moře pod nebesy.
Dohrála hudba,
přestalo pršet.
Na nebi vyšla
první hvězda.
Vstávám,
beru tužku a papír,
píšu Mé ostrovy,
šepot přání plujících ve snech.
Obrazy tvoříš. Co písmeno, to jeden steh... "Nebe, dotkni se mého ostrova, dotkni se mě..." - neskutečně vtahující.
28.12.2023 22:14:08 | cappuccinogirl
Malovat moc neumím , tak se snažím alespoň sem tam hodit nějaké písmenko na papír.
Moc dík
30.12.2023 22:00:48 | Tomcat
...pod vlajkou krále moří
s vyznáním sídlícím na rtech
Krásný večer, Honzí:)
28.12.2023 22:11:16 | Emily Říhová