Tam, u planety Jupiteru
Hluboko pod krajinou z ledu
Tajemný svět ukrývá se
Však popsat jej nedovedu
Povrch se hýbe, praská, vlní
Cos zvláštního on skrývá
Snad nekonečný oceán
A v něm snad voda živá
Co teplo dává tomu světu
To je jasné, na mou věru
Je to síla gravitace
Obrovského Jupiteru
Jupiter Europu tiskne pevně
Svou silou jí srdce zahřívá
A ona jako Sněhurka v ledu
Pod jeho vlivem ožívá
A tak spolu krásně tančí
V nekonečném kruhu
Na ten tanec pohled je krásný
A jde jim oběma k duhu
Europa jak lidská duše
Je v hloubce krásně živá
Však na povrchu vrstva ledu
Tu živou krásu skrývá
Občas proud čisté teplé vody
Její povrch zaleje
Jako když druhá bytost svou láskou
Zmrzlou duši zahřeje
Však i když někdy stane se
A druhé duše není
Vždy je kdesi v dáli slunce
Od rána do setmění
A i když je v noci tma jako v pytli
To slunce vyjde zase
A buď si jednou pro vždy jistý
Že vyjde v plné kráse
Téma vynikající, podobné mé Destinaci Titan.
29.12.2023 17:56:56 | Admirál
Hned jsem mrkla a dílko toho názvu jsem nedohledala. Díky za ocenění :-)
29.12.2023 18:31:38 | kozorožka
No páni, to jsi mi udělala radost s touto básní, Kozorožko :-)) Máš ji moc pěknou! :-))
29.12.2023 17:53:37 | Helen Mum
Úplně jsem se zasnila... okouzlená jsem tímhle tancem Europy a Jupitera :-)*
29.12.2023 13:55:03 | cappuccinogirl