8. Déšť 1974

prší a krajina se noří do stínu oblaků
zem vlhkem zavání
a mokrá tráva boty promočí
sedim na autobusové zastávce
a je tu déšť a s ním taky já
a píseň mu zpívám do větru
a v dálce vidim strašný sen
ale promoklá dívka si jede na kole
a kapky si vyťukávaj neznámý rytmy
všem barákům na zem