Dopřej mi chvíli k přemýšlení,
a bude ráno moudřejší večera.
Ta trocha klidu, přece, nic není,
a mlhy válí se na břehu jezera.
Vlny se vzdouvají a valí přes kamení,
večer je barví šerem do zelena.
Neklidná duše, ten, obraz neocení,
a tma, pomalu, halí vše doztracena.
Měsíc se proplétá mezi mraky,
chvíle ta, vhodná je k snění.
Ze tmy, noční, slyším volat ptáky,
na břehu, spolu, sníme do rozednění.
Tahle je krásná.
Rozum v ní...sice jooo... ale stejně pak návrat ke snění a k lásce... všehochuť tak šikovně mixlá... pohladils:-)*
04.01.2024 12:26:08 | cappuccinogirl
To jsem rád, děkuji za komentář. :-))
04.01.2024 19:06:21 | Kan
I já tobě děkuji... protože to místo, kde jsi našel svou chvilku klidu, je krásný...a já slyším šumění moře...kdysi jsme měli doma takovou lasturu, docela velkou a ta když se dala k uchu, šuměla... vždycky jsem si připadala jako malá mořská víla, když jsem ji držela v ruce...nooo, to jsem byla ještě malá holka, mohla jsem si to myslet :-)**
04.01.2024 21:26:58 | cappuccinogirl
V dětství jsem měl taky několik čarodějných předmětů, které u mě navozovaly pocity klidu a bezpečí. :-))
04.01.2024 22:37:07 | Kan