Jsem samo světlo
Které z nebe slétlo
Dotklo se tvé tváře
Rozlilo se po tvé duši
A vpilo se ti do polštáře
Jsem anděl světla
Co tě pozdě v noci
Nenechá nikdy bez pomoci
Když dostaneš se do potíží
Když tvou duši smutek tíží
Přicházím právě včas
Plamínek tvé radosti málem zhas
Teď však úsměv na tvé tváři
Bude ve tmě jemně zářit
Stále, zas a zas
Tvé řádky pohladily,
úsměv vyloudily :)
Děkuji, Kozorožko (*)
06.01.2024 19:29:28 | Emily Říhová
Velmi pěkné verše, které pohladily nejen Duši mou .-)
Jemně a citlivě.
Ráda jsem si přečetla.
05.01.2024 23:07:46 | Jarunka