Smrtka

Prožraná do morku kostí,
tvoření lží a sobeckostí,
srdce vytesané z kamene,
nikdo nezbaví ji břemene.

V kápi ukrývá se před světem,
kdysi dávno byla ještě člověkem.
Teď kosí živé z cesty,
a za životem pálí mosty.

Bere si nás postupně,
tak chuť ji napadne,
mladého, dítě, starce,
nikdo neuteče!

Bere nám ty, které máme rádi,
díky ní si v zármutku nevíme rady!
TY, jsi to TY!!!
Kdo ničí mě!!!
Kdy konečně přijdeš si pro mě???...