Tak to musel být zážitek, to je pak štěstí mít takovou ženu, třeba i němou. ST.
27.02.2024 20:01:47 | Paulín
Já popsala přesně dva lidé ve své oblíbené pekárně v Bělehradské ulici v Praze.Ona ukazovala, že s dorozuměním jsem s ní neměla problém. Kdysi v šestnácti jsem chodila do tanečních pro neslyšící, protože neměly holky, a tak jsem tak koukala, jak odzírají.
Počítala jsem si kroky a Láďa na to přišel a smál se.
Ve světě je vše možné, když člověk nehledá rozdíly.
Mimochodem Ladislav Valnoha byl jeden z mých prvních čtenářů básniček, v šestnácti.
Nikdy jsme spolu nechodili, protože jsem se mu sto styděla tenkrát říci.
No sladkých šestnáct let.
27.02.2024 20:18:36 | mkinka
Hravá bezva **
11.01.2024 12:41:23 | Dejvis
Děkuji za podporu.
Popsala jsem situaci dneska v pekárně. Bylo to tak jak v básni.
Ve frontě jsem byla šťastná za kus tepla po cestě v tramvaji a tam se na mě smála paní. Pouštěla jsem jí před sebe a mluvila na ní, ona ukázala u sebe na pusu.
Vedle toho nakupoval její muž a mluvil s prodavačkou.
Byli šťastni a tak jsem chtěla zapsat jejich příběh.
Zaslouží si to.
Láska i pro němou ženu může být krásná, když jsou na to dva a místo slov mají ruce.
11.01.2024 12:47:36 | mkinka