Nohy bez mraků

stál jsem v poušti a na nic jsem nemyslel
protože jsem zamilovaný ale prázdný
uprostřed jezera se dělají kruhy
které kdysi polykaly vodníka
teď už jen na břehu hnijou cáry masa
a kosti ohlodává zub času
láska je pro ty druhé
čistím své boty před tím než vstoupím do bahna
než se v tom zase utopím
podáš mi ruku
já to vím
ale pak mě pustíš a

a tak dál

pořád jsem tady a pořád to v sobě nosím
jsem s tebou i když to už nic neznamená
pořád se k tobě vracím i když už vlastně ani nechci
ale stačí tě jednou vidět
a zase jsem v tom
láska je pro ostatní
čtu knihy které jsem vždycky chtěl přečíst
ale nemám z nich vůbec nic
v žilách mi proudí cizí krev

je to tak plíživě nebezpečné
a bolí to
chtěl bych tě nevidět
láska pro nikoho je láska na nic
čelím všemu sám
mezi čtyřmi stěnami které se zmenšují
a zmenšují
a


a tak dál




milovat někoho kdo za to nestojí
je jako dopíjet poslední zbytky vody na poušti
tak sladká
osvěžující chuť
ale ne napořád
a čím víc ji vypiješ
tím méně ti zůstane

a až voda nebude zemřeš žízní
zemřeš žalem
nebo se zahrabeš do písečných dun a přečkáš sucho

ale nač čekat?
kvůli komu
kvůli čemu?
láska je pro ty kteří se trápit chtějí
je pro ty kteří věří
že za další dunou je už to moře
které je slané
jako ty slzy
přesně jako její slzy
když mě vylovili a já už pro ni nedýchal