Modrý atlas

V rukou cítím vůni pouště
nekonečné peřiny písku
přikryté do těch
nejtajnějších tužeb
S polštářem teplých kamínků
usínám s výhledem
na duny naděje
která nás jako předivo
jako tenké vlákno
doprovodí do posledního
výdechu

Jenže všechny vůně
prošlých dní
blednou závistí
nad dokonalostí
té jednoduché a prostě
padnoucí směsi těch
nejsprávnějších tónů
písně o absolutním štěstí

Kostky jsou vrženy
v nádražkách
hlavních měst
Je duben každou noc
V rukou mám vůni pouště
hrst ořechů
a svý touhy sepsaný
do pár řádků