Do vody prsten jsi zahodila,
a poslední dopis napsala mi.
Celá zlověstná jsi byla,
jak bouřkový mrak nad horami.
Měla jsi jasno, od první chvíle,
odmítla's i moje vysvětlení.
Měl jsem se tvářit provinile ?,
ale má vina to, přece, není.
Vím, že jsi dostala temné psaní,
co bylo v něm tě pobouřilo.
Kdo napsal ho, nebyl podepsaný,
a tobě to, vůbec, nevadilo.
Stalo se, rychle's mě odsoudila:
a šanci ?, nedala mi.
Co naplat, tak jdi si, moje milá,
co bylo - je za námi.
Ano téma podané skvěle a ze života. A jak už kdysi říkal Miloš Jakeš..Asi je potřeba s lidma mluvit.. A bohužel platí to ve všech sférách.
15.01.2024 13:40:01 | Admirál
A zůstaly vzpomínky...
15.01.2024 13:05:34 | CULIKATÁ
A teď zaleží na tom, jaké ty vzpomínky budou. Dobré, nebo špatné ? kdo ví ? :-))
15.01.2024 13:54:35 | Kan
Tahle báseňka je opravdu "ze života"... nemusí jít ani o anonym... ale jak je nedostatečná komunikace, vždycky to přinese problém:-(
Anonymy, to je svinstvo. Nahlodávaj to milý mezi lidma.A je smutný, že právě z toho důvodu i vznikaj. Jen ze zášti. Je ale divný, když jim někdo uvěří jen tak. Šanci "vysvětlit" a vyjádřit se by každej dostat měl.
Skvělý dílko, Kane.
Hezkej den tobě :-)*
15.01.2024 12:57:08 | cappuccinogirl
Tady anonym stál na začátku rozchodu, a zřejmě se dívce hodil do krámu, jinak by si milující bytost vynutila vysvětlení. :-))
15.01.2024 13:53:03 | Kan
Taky si myslím... Sice jsi o tý dívce nenapsal nic, ale mně hned naskočilo takový to: "Podle sebe soudím tebe"...
15.01.2024 16:53:58 | cappuccinogirl