Bermudský ztraceník

Slalom zvuků nočního města zvolna utichá,

ticho přichází, jeho stín na mě padá.

Tma se na mě řítí, jako lovec leopard,

temnota mě obklopuje, jak pavouk do sítí.

Amputovaná totožnost, ztrácím se ve tmě,

hledám své já, ale vidím jen černou zem.

Emoce - tekutý písek, topí mě a vyvrhují,

jsou osudový vzor, který mi předkládají.

Zmatené kroky následují ten slabý paprsek naděje,

který mě vede,

abych našel východ z této tajemné skládačky.

Vzpomínky rozplétám

jako nitky v tkalcovském stínu.

Snad existuje

světlo na konci tunelu

z labyrintu bermudského ztraceníku