Touha mámivá

Stačí chvíle pouhá

A zažehne se touha

Touha náhle vzplane

A srdce rozervané

Na loži rozestlaném

Tiše krvácí

Touha jako had se vine

Temným stínem

A jako kobra náhle vstane

Když den se vytrácí

 

Touha hadí

Zmámenou duši ovíjí

Něžně a jemně hladí

Za ní se vydat svádí

Za jejím hlasem vábivým

Kde za iluzí kouř a dým

 

Touha mámivá

Když světla ubývá

Duši ubíjí

Horoucí srdce

Tak sladce

Na kříž přibíjí

 

V té chvíli, kdy tě drtí

Jako bys byl poblíž smrti

V té chvíli se musíš nadechnout

A vymanit se z jejích pout

Vždyť touha přece nic víc není

Než srdce omámení

 

Je velkým uměním

Sám se sebou šťastným být

A touhu, která bolí

V krásnou lásku proměnit