Smlouva.

Křídla jak netopýr, černý redingot,

ocas jak štír, pár ohnivých bot.

Postava vysoká, planoucí zrak,

letora divoká, však není to drak.

Prsty má dlouhé, jak by na spinet hrál,

ve vteřině pouhé, čert přede mnou stál.

Poklonu předvedl, co kníže pán,

ke stolu usedl ke mně jak kmán.

Položil před sebe pero a pergamen,

pohlédl na nebe a plivl do kamen

se zaklením. Čekám, co bude dál

s tím zjevením, které jsem nečekal.

Uchopil pero a začal hned psát

slov stero, chtěl jsem se podívat,

co, vlastně ,píše ten podivný host

z pekelné říše, bledý jak kost.

Bylo to vyjádření, proč je tady:

vysvětlení: teď nevím si rady.

Má pekelný trest, sloužit mi bude,

sevřel jsem pěst, vždyť bude všude !

Všechna má přání vyplnit musí,

duše se brání, ten čert se mi hnusí.

Ať zmizí raději, to jsem si přál:

a je po naději, on se podepsal.