Únik v sebemysl
sčítám buňky
plastikové představy
v podloubí nevlastní hlavy
v kapkách stékajících emocí
truchlím po moři snů
v barvách duhových
střepů ledovcových skal
práším se do bezčasí
jen vítr by se bál
nitra trvalého
rozštěpení.
Moc zajímavé-hluboké-k přemýšlení-fajné-tajemné-i trošku smutné-emocemi skutečně nabité, milá Rafinko :-)*
22.01.2024 19:22:47 | Ondra
Ano.stav,kdy nevíme, co máme dělat bývá pro pochopení vlastního já hodně složitý.
21.01.2024 18:03:44 | mkinka