věnovala mi noc
takovou tu dlouhou
a v interiéru
zanechala svoji vůni...
u kávy
a nezapálené cigarety
vzpomínám
jak k ránu
za blikání lampičky
a tlukotu pelesti o zeď
sténala
byl jsem v ní
a ona ve mně
než ji pohltila zpětná světla taxíku
někde tam venku
nosí teď v sobě
podstatnou část mě
obdarovává svými podpatky
deštěm zkrápěný chodník
něco z ní vyzařuje
a další muži
se začínají ohlížet...
Tvý řádky jsou silně návykový... neohlížím se po nich, hledám je:-)**
23.01.2024 15:22:08 | cappuccinogirl