Zatracení

Drž se dál, čím dál, tím lépe,

přes tu zášť mé oko nic nezahlédne,

smutný pohled očí ani tvoji vlídnou tvář, 

všechno zničil mráz, co ve svém nitru máš.

Stávat se mým prokletím, za noci i za dne,

hádankou, jenž ani sám moudrý neuhodne,

odpověď nezastanou jenom pouhá slova,

žadne vzdušné zámky, prchavá duhová clona.

"V zatracení život věčný" budu do denníku psát,

nad pekelnými plameny si srdce ohřívat,

jestli ukovám ho znovu, nemůžu už slíbit,

jakékoliv touze, chci z bolesti jenom stínit.