Na mých řasách se leskne něžná slza,
za toho, kdo odešel tam....
Ta cesta je každému daná,
však musí jít po ní sám.
Ptát se proč,
nemá význam.
Kdy na tu cestu vstoupíme
nikdo odpověď neví.
Ani já ji neznám.
Nemoc zákeřná nezná slitování.
Neptá se.
Přijde nezvaná a z nenadání.
Už je ti dobře,
vím, že to tak mělo být.
A já už o tebe nemám strach.
Při vzpomínce na tebe
mi přesto,
utkvěla něžná slza na řasách.
Četla jsem první Má cesta životem a pak Slzu na řasách, a tak to je asi dobré pořadí, umění žít dál i přes bolestné ztráty. A taky Jarunko, mi v současné době plují oboje myšlenky.
30.01.2024 01:36:52 | Vivien
Vivi, děkuji velmi za Tvé řádky a souznění. Vnímáš niterně, tak, jako i já takto vnímám.
Krásné dny.
30.01.2024 09:29:17 | Jarunka
Ta něžná slza příběh ukrývá,
ten, co v srdci přebývá,
když člověk s láskou vzpomíná...
Krásný den, Jaruško... PPÚ* a objímám (*)
29.01.2024 23:07:38 | Emily Říhová
Miluško, krásně jsi doplnila mé vzpomínky. Děkuji Ti.
Také přeji krásné dny....nyní vzácné ,,sluníčkové."
PPÚ...
30.01.2024 09:26:55 | Jarunka
Tuhle si pamatuji i z dřívějších, ať tvé vzpomínky vždycky hřejí (*)
Taky si ty "sluníčkové" užívám ;) objetí letí(*)
30.01.2024 19:22:36 | Emily Říhová