Poslední básnička před smrtí

Umřel jsem
Zjistil jsem to protože jsem se neprobudil živý
Sice už to tady jednou bylo
Ale teď je to tady zas
Píchal jsem se nožem do paže
A nic
Žádná bolest
Žádná krev
Jen černé díry do nikam
Kdybych jen mohl tak všechno hodím za hlavu
A jdu vesele dál

Jenže jsem se stal tím čím jsem se nikdy stát nechtěl
Mával lidem na břehu a smál se tomu že se mi vzdalují
Přitom jsem se vzdaloval já jim
Oni zůstali
A jsou určitě šťastní
Ještě že jsem tě nepolíbil
Byla bys poslední kterou bych zklamal
Nechal bych tě napospas
Všem nočním můrám a netopýrům

Říkával jsem o sobě že se ničeho nebojím
Ale třásl jsem se hrůzou pokaždé když se lámal chleba
Lhal jsem a manipuloval okolím
Abych dosáhl svého a leskl se na výsluní
Plný strachu z pravdy a plný nedostavěných vzdušných zámků
Které by se rozpadly ještě předtím než by je stihli postavit
Plný hněvu z vlastní neschopnosti
Kterou už nedokážu napravit
Říkali mi a říkali to často
Že čas vše zahojí a spraví
Že všechno nakonec vybledne a ztratí lesk
Možná jsem měl zůstat s těmi kteří mě měli rádi
A ne jít za těmi kteří by pro mne ruku do ohně nedali

Každý jsme už jiný
Ty jsi tady
A já jsem pořád ještě tam
Když prší vezmeš si deštník
A já vím že se před deštěm nikdy neschovám

Protože jsem lhář a do pekla se hrabu
A kradu světu krásu
A pomlouvám
Jsem špatný zlý podlý nehorázně neschopný a nudný
Když vařím kávu
Piju čaj
Když v tobě vidím něco hezkého



Ty nevidíš nic
Zase je to jen o tobě


Kéž bychom mohli udělat tlustou čáru
A začít znovu
Ale myslím si
Že kdykoliv bych dostal novou šanci
Poseru zase všechno tak jako teď
Jen jiným způsobem

Věřím že i kdybych teď zemřel
Mávneš nad tím rukou
A půjdeš v klidu luštit křížovky
A popíjet svůj bezedný čaj

Chtěl bych už být mrtvý
Mít to za sebou
To čekání
A ta bolest
Je trvalá






Každý den vídám nejlepší dívku světa
Jak mě přehlíží
Jen čekám na den
Kdy nebudu
Jen čekám
Až nebudu
Jen čekám a čekám

Čekám
A jenom tebe miluju