Kde začínají verše žít,
v hlavě, srdci, nebo duši ?
Rým k rýmu připojit,
další, už, do oken buší.
Pomalu a nenápadně se rodí,
pak, jako bouře burácí.
Ženou se ven, až do poschodí,
sílu, svou, neztrácí.
Pak řadí se do jednoho šiku,
slova, co spolu ladí.
Tak, jako hvězdy na rovníku
duši hladí.
Ty skryté verše nepoznané,
najít je, mě láká.
Cesta k nim je křivolaká,
zrodí se, ale nic, už je neodvane.
Přidávám se taky ke komentu Jupiterky, podobný komentář o duši a srdci byl i u mne uvnitř. Moc hezky jsi to napsal Kane.
01.02.2024 17:10:33 | Marťas9
Srdce a duše dá obsah, každá něco svého, duše osobitost, srdce emoce, a hlava pak zase formu...bez jednoho, druhého či třetího by nebylo nic...moc pěkné:-)
01.02.2024 11:57:02 | Jupiterka
Souhlasím a děkuji za komentář. :-))
01.02.2024 12:53:25 | Kan
Myslím, že lepší koment, než jakej jsi dostal od Jupiterky, už ti sem dnes nikdo nedá... bo ten je podle mýho naprosto přesnej...skvěle, sestřičko!!! :-)** Zdravím tě a zdravím i tebe, Kane:-)**
01.02.2024 13:23:58 | cappuccinogirl