Až zapomenu
Co jsem chtěla
Až zapomenu
Co jsem zapomněla
Až zapomenu
Co jsem chtěla říct
Pak nebude už nic
Či snad přec jen bude
Prosté žití
Jako když kvete luční kvítí
Bůh ví, co bude
To teď se nedozvím
Až se to stane
Už vám to nepovím
Až má tisíce podob. Velice krásné a metafory mluví v Tvém podání velice příjemně.
01.02.2024 12:31:22 | mkinka
Děkuji. Nemám dobrou paměť a mám pocit, že jsem to zdědila po jednom dědovi. Ten si pak v pokročilém stáří pamatoval už jen daný den a ve finále jen přítomnost. Přesto byl v klidu a v pohodě, i když si tohoto byl vědom. Naučil se žít přítomností. Možná to mě život touto cestou také učí …
01.02.2024 12:43:50 | kozorožka