Někdy

letadla přelétávají obzor z východu na západ
a objímají je všemocná chapadla
konzumu
tramvaje jezdí sem a tam pořád dokola
jako lidé kteří se v nich vozí
chodí do práce a domů a pořád se kutálejí odnikud nikam

pomerančem to končí ale stromem to začíná
v každém člověku je něco jako měkká chutná dužina
nebudu zklamaný když řekneš ne ale pak odejdu do svého kontejneru
a tam brečím na odpadky
hledám zbytky jídla
hledám v tobě tu dužinu kterou jsem si s tebou chtěl vychutnat
protože ty jsi mě vymačkala
jako citrón

jednoho dne si nechám narůst křídla nasadím si svatozář
a budu už hodný
a zmizím ti z očí

někdy je lepší nevidět, nevědět, mít svůj vlastní svět, v něm se nebát, v něm netrpět

omlouvám se že jsem se na chvíli ztratil
omlouvám se za to že jsem
dlužím ti moc a ještě jsem to nezaplatil
omlouvám se za to že jsem Adolf když jsi chtěla Rudiho
omlouvám se za to že jsem
že ze sebe dělám blbce
omlouvám se sám sobě za to že jsem tě potkal
že bych se pro tebe rozdal
že ti pořád píšu jedno slovo za druhým
a pak je pálím a kouř z nich dýchám a vnímám
tu trapnou chvilku ticha
ještě než se nadobro zastavím
chci se naposledy pořádně rozjet
a jet tak nejrychleji jak to jen půjde
chci narazit do zdi
chci ti skončit v náručí
chci tě líbat
i kdyby to mělo být naposled
i kdyby to mělo být jen jako
chci tě mít

i kdyby
jen jako
chci tě
potřebuju tě
prosím

nepřivírej oči
stojím tady
stojím tu před tebou


nebo snad
padám?
ti k nohám?

někdy je lepší nevidět, nevědět, mít svůj vlastní svět, v něm se nebát, v něm netrpět