Vysloužilec.

Nejistým krokem kráčí,

starý námořník belhá se ulicí.

Dřevěnou nohu za sebou vláčí,

na stranu má čepici.

V přístavu zná jedno místo,

kam chodíval mladý.

Tam postel mají, a je tam čisto,

tam nestrádá hlady.

Býval to veřejný dům,

holky, v něm, všechny ho znaly.

Jemu, i ostatním matrosům,

na novou cestu, vždy, zamávaly.

Z poslední plavby se vrací

na jediné místo; nezná jiné.

( Jeho loď, bez něj, před chvílí vyplula. )

Dívá se, brázda, jak za ní se vine;

už starý je, na tak těžkou práci.