Vůně noci.
Vůně noci.
Zavoněl do noci květ,
květ bílý, jasmínový.
Chtěl bych ti milá povědět,
co nemohu říci slovy.
Pro lásku slova nestačí,
jsou jako křídla motýlí:
uhranou a pak zmizí.
Kdekdo se za nimi otáčí,
a za malou, za chvíli
vznesou se, již jsou cizí.
Dívej se, pozorně, do očí,
jsou průchody k duším.
Když stane se a jiskra přeskočí,
hledej to, co já tuším.
Komentáře (28)
Komentujících (8)
Doporučit
Tisk
To je tak krásné, cos napsal... moc se mi Tvá báseň líbí! a děkuji, velice ráda jsem četla...
03.02.2024 17:43:06 | Helen Mum
Ano jsou!!
Moc hezké..pohladila
03.02.2024 12:37:15 | jenommarie
To jsem rád, děkuji za komentář. :-)
03.02.2024 13:32:59 | Kan
Kane, rozněžnils Ccino:-) Kdybych si s tím neporadila, přijdu si k tobě pro pomoc:-)**
03.02.2024 11:23:52 | cappuccinogirl
To mě těší. Pokud to bude třeba, poradím, a pokud to nepomůže, na dálku obejmu. :-))
03.02.2024 11:32:28 | Kan
Ucítím tě:-) A víš co, hřejivých objetí není nikdy dost, tak kdyby sis našel chvilku, ráda se "potůlám"... tak to říkaly holky, když byly ještě malý... jsem si teď vzpomněla:-)*
03.02.2024 11:36:26 | cappuccinogirl
Děti dokážou vymýšlet slova. Naši kluci měli taky pár: např. Ochpod a kahloty, taky pěkn, že ? :-))
03.02.2024 12:30:13 | Kan
Jsou to slovní skvosty... dodnes mě mrzí, že jsem si na ty jejich slovní perly, co jim padaly z pusenek, nepořídila deníček. To, co jim padá z těch občas drzejch huběnek teď už je spíš na pořízení slovníku cizejch slov:-):-):-) A občas na náhubek:-):-):-)*
03.02.2024 12:36:15 | cappuccinogirl
To je údělem rodičů. Ale máme jednu jistotu: vnuci nás pomstí. :-))
03.02.2024 13:34:57 | Kan
Už teď mi uteče věta: "Počkej, až ty sama budeš mít děti..." Taky jedna z těch nesmrtelnejch. A taky jedna z těch, co moje holky nesnášej. Spolu s "co by děti támhle v Africe", kterou jsem si vypůjčila od Růžičkový... moje holky totiž děsně remcaj nad jídlem:-(. Zoufalá někdy jsem a taky řádsky nasratá, ale co nadělám... fastfůdům a číně se těžko konkuruje... v očích mladejch...
PS: Omluva...napsal jsi krásnou báseňku a já ti to tady posunula kamsi úplně "mimo". Promiň:-*
03.02.2024 13:44:02 | cappuccinogirl
To nic. U nás to bylo jednoduché: Nelíbí, postav se k plotně a uvař podle sebe.
Nebo taky lakonické " nech být " a pokrčení ramen. Mezi jídly pak zamezen přístup do lednice a špajzu. Pár pokusů o revoltu a bylo po snahách. A na ty blafy neměli peníze, oni totiž nedostávali kapesné. Pokud něco potřebovali - dostali peníze i na volnočasové aktivity, ale pravidelně nic. Dnes by mě za to odsoudili na doživotí, ale chlapci jsou úspěšní a spokojení. :-))
03.02.2024 14:17:20 | Kan
Používám podobný metody. jako: Když nechceš, uvař a předveď se, ale to nějak nefunguje, bo moje holky kapesný dostávaj, v dnešní době to snad už ani jinak nejde a tak z toho hladu, co by jim hrozil, maj "cestu ven"... no co, ještě to chvilku vydržíme, pak už se o sebe budou starat samy a ledacos pochopěj jinak... mama hotel je lehký kritizovat, jednou si možná vzpomenou, že nebyl tak špatnej:-):-):-) Kdo ví...
03.02.2024 17:47:56 | cappuccinogirl
Neboj, jak sebevědomě opustí hnízdo, tak se skromně vrátí, až dostanou hlad. Až je samostatný život otluče, zatouží po mámině pohlazení. To je vyzkoušené. :-))
03.02.2024 19:09:20 | Kan
Nepřála bych jim to... jen ať je ten život otlouká co nejmíň... ale nevim, doba je zlá... tož uvidíme, ať přinese cokoli, popasujem se:-)*
03.02.2024 19:14:51 | cappuccinogirl
Musíš věřit svému dílu. Nemůžeš je ochraňovat do alelujá, to by tě začaly nenávidět. Nezbyde ti, než trpět a věřit. Já už to zažil. Oba odešli ve 20ti letech a obstáli. :-))
03.02.2024 19:24:52 | Kan