Stopy v bahně
v poli zablácené koule tuřínů.
A špinavý chlapec
co je do vozu sbírá.
Kašle.
Prší.
Divná to možná zapomenutá doba
chudoby, ale i nekonečné fantazie
Andersena, jak skvěle psal…
tak vzletně a temně.
Do svých světů utíkal.
Často ztracený ve svých myšlenkách.
Přetékajíc slzami.
Sebestřednosti i smutku.
Nad sebou.