Stalker!

 

Rychle se otáčím a zatajím dech,

výsledek stejný jako v posledních dnech. 

Mrazí mě na zádech a stěží dýchám,

bojím se vydechnout a v mysli vzlykám. 

 

Cítím ho všude, pořád mě sleduje,

chodí jak duch, zlé sny mi slibuje.

Za roh se podívám, nikdo tam není,

před chvílí ale byl, není to snění!

 

Modré nebe a slunce nade mnou,

zlé tušení však mám najednou!

Zase mě sleduje, zase je tady,

nevím, co dělat dál, nějaké rady?

 

Zkus se teď otočit a zapojit hlavu,

nezmatkuj, nebuď v tak zoufalém stavu. 

Ten někdo tu byl vždy, neměj už splín,

usměj se na něj jen, je to tvůj stín.

 

:-D