Zahleděná.

Nebuď pyšná na svou krásu,
přijde čas a bude po ní.
Ztratí se barva tvých vlasů,
nastane den, kdy hrana zvoní.

Tělo se nachýlí, zkrátí se krok,
sokola v letu nespatříš.
Vepsán máš ve tvářích času tok,
jenž nad tebou udělá kříž.

No koho čekáš, pobloudilá ?,
pýchou svou každého odradíš.
Poznáš, snad, že jsi sama zbyla,
a život ? Jen tak ho promarníš ?

Jen nebuď pyšná na svou krásu,
stůj a rozhlédni se kolem
a pamatuj, jak málo ti času - zbývá.
Sama sedíš za svým stolem.