Ze srpku Měsíce

~~~*~~~

Ze srpku Měsíce
nám spánek hlídá anděl.

A ten co neusne
a jenom zívá..sám anděl se usmívá..
ten brzy ucítí pohlazení.
Tak anděl křídla roztáhne a letí pryč,
z oblaku na oblak
jak po schodech běží
od zemské brány
však zapomněl asi někde klíč.

Podívej, tam letí zlatý klíček
sám Měsíc
ho z nebe poslal,
klíč ten však spadl do pampelišek,
před bránou anděl
chvíli čekal.
Potom se otočí a letí zpět
hledá snad někde zámečníka?
Na jiném obláčku
obletí svět
neboj se,vrátí se.Anděl neutíká.

Já jsem na louce kdysi našla klíč
ale ten anděl byl dávno pryč.
Dám si ho na mašli
na krk pověsím
až někdy potkám anděla
smím si ho nechat?
Poprosím.

Anděl mi pošeptal že smím.

~~~*~~~