Oteplení

Kam se mám schovat
Když už nejsi moje doma
Jak daleko mám jit
Aby mě nepálilo hrdlo
Pláčem bez hlesu
Jaké talk show si pouštět v obýváku
Aby do ložnice nebylo slyšet příliš hlučné trhané nádechy
Jakou svíčku zapálit
Aby bytem neproudil jen zmar
Který čpí ze všech pórů mého těla
I přes oudový parfém

Nejkrásnější jsou chvíle po probuzení
Než se z mozku zvedne mlha pokrývající vzpomínky
Než mi krk sevře osamění
Samota kterou nejvíc cítím v davu
Uprostřed cizích lidi
Žijících své životy
Každý den znovu

Pořád vidím tvoje ruce
Sepnuté
Jako u andělů z mramoru
A doufám
Že je jaro oteplí