Hlubiny
Hlubiny
Stín můj
Padá do hlubin
Kde nic není
Než stín a stín
A v tom místě
Kde nic není
Marně hledám
Osvícení
Proč mě vábí
To místo prokleté
Proč toužím
Po čem vlastně
Když do hlubin
Tak temných
Se stále hroužím
Co hledám tam
Lásku snad
Tvůj něžný prstoklad
Zde přeci není
Jen iluze
A osamění
Tak co tam hledám
Poklad snad
Hloubku
Co následuje pád
Zdroj bytí
Svůj střed
Kam chci dojít
A odkud jednou
Nevrátím se zpět
Komentáře (23)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
je to jako pocit když někdo vidí fatu morgánu...ovšem k jaké iluzi jej vede přelud který vidí?...
19.02.2024 00:57:09 | enigman
Naštěstí ty hlubiny nejsou tak strašidelné, jsou to hlubiny bezpečnosti :)
18.02.2024 14:41:14 | paradoxy
Jo. Jsou strašidelné na první pohled. Na druhý a třetí je to lepší a lepší … ;-)
18.02.2024 15:05:33 | kozorožka
Z vlastního středu není návratu zpět.
18.02.2024 13:27:17 | Jiří I.Zahradník
To ano. Kdo se vrací, je asi někdo jiný :-). A možná ten úplný střed je vskutku naší černou dírou a my jen pozorujeme horizont událostí …
18.02.2024 13:29:07 | kozorožka
Jestli se říká, že náš mozek je naším vesmírem, tak tam určitě někde bude i černá díra. Náš střed.
19.02.2024 15:44:56 | Jiří I.Zahradník
Světlo rozumu vychází z černé díry :-) Nebo možná, pod světlem rozumu největší tma? :-)
19.02.2024 16:19:31 | kozorožka
...takové ponory jsou jen pro ty nejsilnější;) kdo jiný by to dokázal?
18.02.2024 13:00:25 | Sonador