Ta neznámá
Ta neznámá
Ta co koktala
a lidé odvraceli zrak.
Byla by dobrá
tak pájet dráty.
Ať jde na učňák.
Uběhl čas.
Z krve své
našla sílu luny
a na pódiu
stál Cicero
pevný a vyrovnaný.
Je to přeci obyčejná žena
a o ní nikdo neví.
La a la.
Její ret veršem
je poddajný
a ženské tělo
plodí sny.
To čáry dlouhé na ruce
počaly kvést
a ve strachu
z píle vyrostl květ.
Aj, žena jako med.
Komentáře (18)
Komentujících (6)
Doporučit
Tisk
Jo žena jako med, to je laskavost, milost. Taková byla moje máma, maminka. Pěkné.
20.02.2024 20:11:21 | Paulín
Aj... Mkinko, jak jen ty tohle děláš... jsi opravdu Múzou políbená... já se tak ráda setkávám s tvými básněmi. Nikdy nevím, o čem budou, ale na každou se těším a moc:-)**
19.02.2024 12:53:57 | cappuccinogirl
Jako v té pohádce, kde z ošklivého káčátka vyrostla hrdá labuť;-)
Moc pěkná, mkinko:-*
19.02.2024 10:59:27 | Žluťák
Děkuji mockrát, tvá slova jsou sluncem.tu pohádku miluji,je o naději a ta má žít vždy a ta moudrost u ní je vždy krásnější vírou v životní smysl bytí.
19.02.2024 11:03:08 | mkinka
Budu hádat, že je to Tvůj životní příběh... smutný i veselý... vyvolávající (aspoň ve mně) soucit, porozumění, ale i uklidnění... ty Tvoje krátké úderné věty, i když někdy psané v šifrách, jak jsi řekla, jsou mojí každodenní dávkou emocí :) děkuju Ti za to :)* Nějak mám pocit, že Tě skrz ty básně znám líp, než kdybych Tě znala fyzicky.
19.02.2024 10:18:54 | Chane