Tichá duše.
Tichá duše.
Ptal jsem se duše,
čekaje odpovědi
a přitom netuše,
jak pevně ve mně sedí.
Má duše mlčí,
nemajíc odpovědi.
Krčíc se tiše
do prázdna hledí.
Co s tichou duší,
co mlčíc sedí.
Mé srdce buší,
jako gong z mědi.
Ptal jsem se duše,
ta přes zuby cedí,
jak výstřely z kuše,
do prázdné šedi - své odpovědi.
Komentáře (18)
Komentujících (7)
Doporučit
Tisk
Přechodníková, tož ja, proč ne... ale máš v ní nabito, Kane:-)
Líbí se mi:-)**
19.02.2024 13:03:58 | cappuccinogirl
Mám ještě jednu, dám ji zítra, ale, pak, už dost. Lákalo mě to napsat, ale, jinak je to ptákovina. Děkuji za komentář. :-))
19.02.2024 13:08:37 | Kan
Tohle a ptákovina??? Huš kuš, vždyť se pokusils rozmluvit duši! A to se ti nakonec povedlo a ta teď střílí přesně do terče a každá její odpověď jde "na střed"... jenže tenhle bezchybnej střed může znamenat i prohru... paradox toho, když kuši svěříš duši:-)
19.02.2024 13:14:08 | cappuccinogirl
Vidíš, na tom, co jsi mi napsala, jsi hezky potvrdila, že ptát se " co tím chtěl básník říci" je nesmysl. Já tu báseň vidím, jako hříčku se slovy a ty v ní vidíš zase to svoje. Správná otázka je " co z té básně cítíš ty, čtenáři ?" :-))
19.02.2024 14:06:17 | Kan
Pohrál sis přechodnicky, ok, ale vcucnul jsi do toho i jakousi myšlenku... hele, až budeš psát o žížale, nebudu tam myšlenku hledat... možná:-):-):-) Radši neslibuju:-)*
19.02.2024 14:15:51 | cappuccinogirl
No, jestli budu psát o žížale, pokusím se pojmout to filosoficky. :-))
19.02.2024 14:24:45 | Kan
Tož kdyby jo, je to stopro jasný, že už td bych se na to těšila:-):-):-)*
19.02.2024 14:33:38 | cappuccinogirl